Karlovarský kraj - odříznut koronavirem
Ocitáme se uprostřed koronavirové pandemie, která zasáhla celý svět. Virus se rozšířil prvotně v Číně, následně se přesouvá do Evropy. První masivně zasaženou zemí je Itálie. Virus se dále nezadržitelně šíří, státy si vzájemně bezprecedentně uzavírají hranice. V mnoha lidech nastalé masivní hraniční kontroly a pro běžného občana téměř nemožnost přejít hranice evokují návrat Železné opony. Mezi tyto lidi patřím i já. Ne že bych se obával nové totality (minimálně v dohledné době určitě ne), ovšem v hlavě uzavření hranic vyvolává ne příliš příjemné myšlenky.
Pamatuji si na vyhlášení hermetického uzavření České republiky, kdy bylo zakázáno dokonce i vycestovat ze země. Na ten nepříjemný svíravý pocit asi nikdy nezapomenu. Říkám si, co asi museli prožívat lidé při oznámení podepsání Mnichovské dohody? Při mrazivém „Vítězném únoru“? Nebo při sovětské okupaci v roce 1968? Jak může s člověkem takto zamávat poměrně logické opatření v době největší světové pandemie od dob španělské chřipky?
Pro člověka, který se narodil na přelomu tisíciletí, vyrůstal v době vstupování do Evropské unie, téměř si nepamatuje dobu před Schengenem, se jednalo opravdu o jakési překročení Rubikonu. Zjistili jsme, že nic z toho, co máme a co považujeme dennodenně za běžné výsady, není ani náhodou samozřejmé a můžeme o to zničehonic znova přijít. Často se mi v nočních můrách zdávalo, že o to přicházíme. Nenapadlo by mě, že se tyto můry ztělesní. Mívám (a především dříve velmi často) nepříjemné sny o příchodu války a nedobrovolné smrti, tak snad nebude ztělesnění těchto snů další na řadě.
Ano říkám, že o naše běžné životy můžeme přijít znova. Bohužel spousta lidí v mém okolí se nezajímá příliš o historii, a tak ani neví, o jakém „znova“ to nyní mluvím. V mém milovaném Karlovarském kraji se o historii zajímá v průměru snad ještě méně lidí. Při tom, není moc koutů Česka, ve kterých by byla znalost historie natolik zásadní a kde by na vás historická vítězství, zrady, křivdy, utrpení a osudy doslova dýchaly téměř na každém kroku. Tento kraj mě právě tímto již delší dobu naprosto fascinuje, pyšní se přírodní krásou, na druhou stranu neustále máte pocit, že před vámi něco skrývá, že vám o své historii nechce poodhalit úplně vše. Možná vám jen nechce svou krajinu zhnusit, jenže vy se nedáte, hloubáte a objevujete, hledáte v současnosti i v minulosti, nepřestáváte se divit, smutníte, rozčilujete se, nicméně vás tento kout Česka neustále více a více přitahuje, fascinuje a cítíte, že byste nejraději nešli studovat do velkoměsta a strávili celý život zde, ostatně žijete zde od narození.
Karlovarský kraj se kompletně rozprostírá v oblasti bývalých Sudet, tudíž celé jeho území anektovalo nacistické Německo po Mnichovské dohodě. Sudetské dědictví tvoří výše zmíněnou atmosféru a kompletně determinuje současný Karlovarský kraj. Často se však lidé dopouští (celkem pochopitelně) zásadní chyby, kdy staví celé oblasti Sudet v Česku na jednu úroveň jako jednu entitu, což pochopitelně takto brát nejde. Každá část Česka je značně specifická, tedy i Sudety. Často se také lze setkat s tím, že Karlovarský kraj bývá dáván do jedné roviny s krajem Ústeckým, především z důvodu poměrně nelogického zařazení do jednoho celku NUTS II, dále ze sociologických a historických hledisek, nicméně i zde toto zjednodušení a sjednocení Karlovarského kraje s Ústeckým naprosto pokulhává. Jasně, pár podobných vlastností bychom mezi oběma kraji našli, nicméně podobností má region celou řadu i s krajem Plzeňským (možná i více) a rozhodně takto nelze zjednodušovat. Karlovarský kraj je zkrátka samostatná, specifická a fascinující entita, ke které je třeba přistupovat samostatně, stojí to za to, věřte mi.
Komentáře
Okomentovat