Jalový Dvůr – tak trochu jiné Nové Sedlo

Na úpatí tajemného Slavkovského lesa, nedaleko královského města Loket a na cestě z Karlových Varů dále na západ, nachází se malá vesnice, či spíše osada s pozoruhodným příběhem - Jalový Dvůr. Osada se rozhléhá na samotném okraji katastru města Nového Sedla a zdánlivě do tohoto města ani nepatří. Dnes je tato osada součástí Louček, které se v historii poměrně dlouho pyšnily samostatností, přičemž nyní patří také pod Nové Sedlo. Ovšem nebylo tomu vždy tak, Jalový Dvůr (lidově „Jalovák“), svým původním německým názvem Kaltenhof, patřil v různých obdobích historie buď Lokti (Elbogen), Horám (Horn, Hornisberch, Hornaberg), zmíněným samostatným Loučkám (Grünlass) a nebo, jak je to právě nyní, Novému Sedlu (Neusattl). Kaltenhof zcela jistě nebyl obyčejnou zapadlou vesničkou, osada ležela ve víru dění, nacházela se na exponované císařské obchodní stezce Karlovy Vary (Carlsbad) – Loket (Elbogen) – Sokolov (Falkenau) – Cheb (Eger) , nedaleko, až do 19. století nejvýznamnějšího města v širém okolí - Lokte.

Původně ležela osada Kaltenhof oproti současnému stavu o trochu více na východ, ještě na mapě z 19. století můžeme spatřit Kaltenhof poněkud blíže k Horám, z větší části se nacházel  v katastru současných Hor.

Překvapilo mě jak moc se prameny o Kaltenhofu rozchází

Pokud by si někdo chtěl zjistit informace o Jalovém Dvoře z dostupných pramenů, rozhodně to nebude mít jednoduché. V průběhu hledání podkladů pro tento text mě zarazilo, jak neuvěřitelným způsobem se prameny o „Kaltenhofu“ rozchází, popřípadě existenci této osady okázale ignorují. Lze říci, že žádný přímý pramen čistě o historii „Jalováku“ k dispozici není, popřípadě se mi zatím nedostal do rukou. Všechny dosavadní mně dostupné informace jsem zjistil buď z pramenů o historii Hor, Louček, respektive Nového Sedla a především Lokte. Spousta pramenů se z historických důvodů poměrně pochopitelně dá nalézt v němčině a na německých stránkách. Zájemcům o historii našeho bezprostředního okolí bych určitě doporučil knihu Dějiny Karlovarského kraje od Jiřího Berana a kolektivu autorů (ISBN 80-239-3477-5), kniha se sice již nedá zakoupit, ovšem je k dispozici k zapůjčení v karlovarské Krajské knihovně.

 

Jak to tedy s tou historií bylo?

Na Kaltenhof můžeme narazit nesčetněkrát v historických pramenech města Loket a nejen díky tomu víme, že patřil pod Loketskou farnost, přičemž s největší pravděpodobností ho vlastnili stejní lidé jako Hornberg (Hory). Jednalo se o loketské léno, jež patřilo nějakému z vysoko postavených loketských pánů. Předpokládá se, že osada existovala v těchto místech již od samého počátku kolonizace zdejších končin. Jalový Dvůr prokazatelně existuje již od 14. století, pravděpodobně ovšem mnohem déle.

Pozdějí patřila celá staletí osada Jalový Dvůr (Kaltenhof) k Horám, přičemž sídla tvořila dohromady jedno léno ještě s několika osadami a samotami v okolí, pokud bychom je měli jmenovat, výčet zbývajících sídel bude následující: Ovčárna (Schäferei), Chudý Dvůr (Schmalnhof), Vildenava (Wildenauerhof) a osada In der Raat (neměla nikdy český překlad, říkalo se jí jen Raat). Všechna tato sídla vyjma Jalového Dvora dnes již neexistují. Nedaleko zaniklé Ovčárny (louka mezi Jalovým Dvorem a Horami)  upomíná na zaniklou osadu takzvaný Ovčí rybník. Na místě Vildenavy zbyl jeden jediný dům.

Dle dostupných informací nespadal Kaltenhof nikdy přímo pod Loket, respektive nikdy nebyl jeho integrální součástí. Nikdy v historii také nevystupoval jako samostatná obec. Je poměrně zarážející, že vzhledem ke své výtečné poloze a blízkosti centrálního města západní části českého království nikdy Kaltenhof nevyrostl směrem k vyšší populaci a nestalo se z něj samostatné léno, respektive později obec. Mohla to být i pouhá historická smůla.

Kaltenhof často sloužil jako orientační bod, jednalo se o první, popřípadě poslední zastávku poutníků na cestě z Lokte do Karlových Varů a naopak. Až do 19. století nemáme přesné informace, ovšem dá se předpokládat, že Kaltenhof nabízel jako zastávku na císařské cestě a určitě využíval svého potenciálu na exponované stezce.

V 19. století již nalézáme doloženou existenci dvou hostinců, cestující se mohli občerstvit v místě dnešního nočního klubu Vanessa (dříve restaurace Na Výsluní, budova je mimochodem dodnes původní z 19. století) a také v místě dnešního domu č. p. 104 (katastr Hor, nachází se v zatáčce pod Jalovým Dvorem směrem na Karlovy Vary) v restauraci v budově malého zámečku. Název restaurace z č. p. 104 a unikátní fotografii z roku 1906 se mi podařilo dohledat na zahraničních webových stánkách, přičemž lidé, kteří tuto fotografii zveřejnili, s nejvyšší pravděpodobností nemají o dnešním Jalovém Dvoře ani ponětí, cituji nápis na fotografii z roku 1906: K. Forsters Restauration in Kaltenhof bei Elbogen. Fotografie existují dvě a zájemcům je určitě mohu poskytnout.

Po revoluci 1848 a následném konci feudalismu proběhla v roce 1850 správní reforma, která řešila nové vztahy, zaváděla, popřípadě posilovala pravomoci obcím a samosprávným celkům. Roku 1850 byl Kaltenhof (Jalový Dvůr) společně s nedalekou, dnes již zaniklou, obcí Hunschgrün (Podhořím) připojen k nám velice dobře známé obci - Grünlass (Loučkám).

V roce 1960 se udála zásadní událost v rámci správního uspořádání nejen Jalového Dvora. Proběhla velká reorganizace státní správy, kdy centrální orgány spojovaly obce leckdy do zcela nelogických celků a snažily se o co největší centralizaci. V důsledku toho byl Jalový Dvůr i s Loučkami připojen k Novému Sedlu, což, jak dobře víme, zůstalo až dodnes. V rámci stejné reformy byla s Jalovým Dvorem historicky provázaná sídla (Hory, Podhoří a také nedaleký Jenišov) připojena ke Karlovým Varům a stala se jeho městskými částmi. Pro tyto obce, od centra Karlových Varů vzdálené spoustu kilometrů, nepředstavovalo toto spojení zrovna šťastnou volbu. U Podhoří představovalo připojení ke Karlovým Varům obzvláště nepochopitelnou věc, jelikož již téměř sto let bylo spjato s Loučkami. V pozdějších dobách se Hory i Jenišov od Karlových Varů odtrhly. Podhoří už to nestihlo, zasypala ho totiž zemina z dolu Jiří a na místě obce vznikla Loketská výsypka. Podhoří začalo zanikat v již 70. letech a definitivně úředně zaniklo v roce 1994. Osada se nehonosila tak dlouhou tradicí a zajímavou historií jako okolní obce, vznikla totiž až v 18. století v souvislosti s rozvojem těžby kaolínu a uhlí.

Nutno podotknout, že Nové Sedlo se historicky rozléhalo mnohem dále od Jalového Dvoru a Louček, než v dnešní době. Tam, kde dneska končí historická část Nového Sedla, dříve město začínalo, a táhlo se až do oblasti, ve které se v dnešních dnech nachází bývalý důl Družba, připomeňme si, že naprostou většinu historického Nového Sedla srovnal stát se zemí a celé město se uměle přesunulo o hodně blíže k Loučkám a k torzu Chranišova (podstatná část zasypána zeminou při budování Loketské výsypky, Chranišov byl dokonce zasypán dříve než Podhoří)

 

Navštívil světoznámý německý básník Johann Wolfgang Goethe „Jalovák“?

Nerosty mohou být v přírodě zastoupeny jednotlivě nebo můžou srůstat mezi sebou či s ostatními nerosty. Srostlice dvou draselných živců se po celém světě nazývá Karlovarská dvojčata, přičemž nalezišť tohoto nerostu jsou stovky. Tento úkaz takto pojmenoval proslulý mineraolog Christian Samuel Weiss. Karlovarská dvojčata jsou zkrátka pojem, jenž se nesmazatelně zapsal do učebnic mineralogie a dodnes v nich dostává náležitý prostor.

Obyvatelům Karlových Varů a okolí však již byl takto srostlý kámen velice známý již před přidělením svého jména. Objevil ho místní brousič drahokamů Josef Müller a za nemalé peníze ho prodával jako suvenýr nejen turistům. Bohatá naleziště tohoto druhu živce se totiž hojně nachází právě v karlovarském okolí a vůbec nejvíce mezi Loktem a Horami. Nejen z našeho vyprávění již moc dobře víme, copak se to rozléhá mezi Loktem a Horami. Ano, hluboké lesy a Jalový Dvůr, respektive v době objevení Karlovarských dvojčat Kaltenhof.

A jak to vše souvisí s Goethem? Právě Goethe tento úkaz zpopularizoval. Goethe proslul nejen svými básněmi a texty, nýbrž také jako amatérský přírodovědec a vášnivý milovník regionu rozprostírajícího se kolem Lázeňského trojúhelníku na území dnešního Karlovarského kraje (Františkovy Lázně, Karlovy Vary, Mariánské Lázně, uprostřed Slavkovský les). Popsal například vulkanismus na chebských sopkách, tedy Komorní a Železné hůrce, fascinovala ho dnešní přírodní rezervace Soos, několikrát navštívil zámek Kynžvart a stal se téměř stálým obyvatelem Karlových Varů a velice hojně navštěvoval také Mariánské Lázně. Ve zralém věku dokonce vážně uvažoval o trvalém přestěhování se a zakoupení domu v karlovarském městě horkých pramenů. Z toho nakonec sešlo, zdejší mladá dívka starému Goethovi totiž zlomila srdce, a Goethe se poté do Čech už nikdy nevrátil. Přesto zde zanechal těžkou popsatelnou, nazapomenutelnou stopu.

Goethe se při svých návštěvách Karlových Varů seznámil s Josefem Müllerem (výše zmíněný brusič kamenů) a nechal se od něj provázet po okolí a zkoumal s ním geologii Karlovarska. Müller se pochopitelně nemohl nezmínit o draselném živci a vzal Goetheho na několik nalezišť Karlovarských dvojčat. Vzhledem k tomu, že největší naleziště se nacházela v polích u Hor a v Kaltenhofu, lze se důvodně domnívat, že se po Kaltenhofu procházel samotný Johann Wolfgang Goethe. Nicméně žádné důkazy bohužel nemáme, jedná se o čirou historickou spekulaci a bohužel si ji již nikdy nepotvrdíme, těžko uvěřit, že by se mohl najít historický pramen dokazující tuto skutečnost.

Na závěr setkávání Goetheho a Müllera vznikla Goethe-Müllerova sbírka, která popisovala minerály a horniny Karlovarska. Právě v tomto sborníku byl doslova popsán dvojčatný živec, který později Weiss pojmenoval jako Karlovarská dvojčata. Přímo Goethe se výslovně zmiňoval, že tato mineralogická rarita se nachází mezi Hornbergem, Kaltenhofem a Elbogenem. Existuje tedy vysoká pravděpodobnost, že tato naleziště Goethe doopravdy navštívil, a proto se domnívám, že se Goethe skutečně procházel po „Jalováku“.

 

Rudolf Kämpf zpočátku působil v porcelánce na „Jalováku“

Porcelánka v Loučkách funguje již od roku 1907. Za uplynulých 113 let toho zažila opravdu mnoho a dnes je, dle svých vlastních slov, jedinou porcelánku v České republice, která vyrábí luxusní porcelán ručně, s důrazem na tradiční techniky přelomu devatenáctého a dvacátého století. Porcelánku nechal založit Američan Benjamin Franklin Hunt. Již po dvou letech, ještě před dostavěním továrny, ho však postihly finanční problémy a porcelánku odprodal Rudolfům Kämpfovi a Dietlovi, kteří založili společnost Porzellanfabrik Rudolf Kämpf G.m.b.H., Grünlas a zvolili jako ochrannou známku korunu se třemi písmeny RGK (Rudolf — Grünlas — Kämpf). Po smrti Rudolfa Kämpfa společnost přebrala jeho vdova a děti. Ve dvacátých letech zažila porcelánka nebývalý rozmach a stala se jednou z nejslavnějších českých porcelánek. Po druhé světové válce komunisté porcelánku znárodnili a zařadila se do státního koncernu Slavkovský porcelán, ze kterého později vznikl holding Karlovarský porcelán. Z této struktury se porcelánka v Loučkách vyčlenila v roce 1992, kdy byla zprivatizována společností Leander 1946. Tentýž rok se také přejmenovala na porcelánku Leander. Roku 2008 proběhla rozsáhlá rekonstrukce továrny a v roce 2010 bylo porcelánce navráceno jméno Rudolf Kämpf, přičemž toto jméno začali vlastníci konečně marketingově využívat. Porcelánku dodnes charakterizuje logo vypodobněné tradiční korunkou.

A právě Rudolf Kämpf před svou akvizicí porcelánky v Loučkách působil jako nájemce Juliuse Dietla v porcelánce na Jalovém Dvoře a lze říci, že právě zde se naučil základy svého úspěšného podnikání. Porcelánka se nacházela přibližně v místech dnešního č. p. 244. Porcelánka dlouho nepřežila, zanikla pravděpodobně v roce 1948, přičemž trosky porcelánky zůstaly dlouho přístupné. Do dnešních dob se zachoval pouze základ vypalovací pece, který se ovšem nachází na soukromém pozemku. Spousta občanů Jalového Dvora určitě potvrdí, že se někdy setkali s pozůstatky výroby porcelánu. Především v okolí dnešního dětského hřiště lze dodnes najít v zemině spousty střepů a jiných upomínek na tuto významnou historickou epizodu.

Adolf Hitler na Jalovém Dvoře

V předchozích odstavcích zmiňované restauraci v zámečku Kaltenhof měl údajně poobědvat Adolf Hitler během své „spanilé jízdy“ po obsazených Sudetech. Údajně se v restauraci zastavil na své cestě ze Sokolova přes Loket do Karlových Varů, měl mít připravenou vegetariánskou stravu v podobě zeleninového pyré a ovoce z okolních stromů. Další mimořádně zajímavá epizoda v dějinách Jalového Dvora a jeho vlivu na světovou historii.

 

Američané čekali na Jalovém Dvoře

Těsně před skočením druhé světové války probíhalo osvobozování Čech spojeneckými armádami. Kdo které území osvobodí se rozhodlo již dlouho před koncem války a vojska byla nucena respektovat demarkační linii.  Američané dorazili do Čech mnohem dříve než rudá armáda, památné je především jejich osvobození Chebu a Plzně. Americké jednotky překročily státní hranice 18. 4. u Aše a téhož dne samotné město dobyly. Poté se Američané na několik dní zdrželi, vyjednávali totiž se Sověty o zmíněné demarkační čáře. 26. 4. se dostala americká armáda do Chebu, kde proběhly tvrdé boje. Následně 6. 5. osvobodili Američané Kynšpersko, 7. 5., Kraslice a Sokolov, včetně koncentračních táborů ve Svatavě a Kraslicích, 8. 5. osvobodili zbytek svého vytyčeného území tedy Loketsko, Hornoslavkovsko, Chodovsko a předměstí Karlových Varů. Samotné Karlovy Vary osvobodila až 11. 5. sovětská armáda.

Ohledně přesné trasy demarkační linie probíhaly v počátku obrovské zmatky a spoustukrát ji obě armády narušily. Ustálila se až zhruba 12. května 1945 a její trasa v Karlovarském kraji vedla původně od severu na jih následovně: Nejdek, Chodov, Jalový Dvůr, Doubí, následně vedla přes přehradu v Březové, údolím Teplé, Bečovem a následně až do Plzně tvořila hranici současná „Plzeňská silnice“ I/20. Bečov, Krásné Údolí, Útvina a Toužim byly prvně osvobozeny Američany, následně však všechny tyto obce přešly pod sovětskou správu. V polovině roku 1945 se trasa demarkační linie ještě trochu zkorigovala a od severu na jih probíhala takto: Bublava, Rotava, Jindřichovice, Dolní Nivy, Vintířov, Stará Chodovská, Božíčany, Mírová, Hory, následně vedla údolím Teplé, Bečovem a až do Plzně tvořila hranici opět dnešní silnice I/20. Významný styčný bod představoval Chebský most v Karlových Varech, na kterém stály americké i ruské vojenské hlídky, oddělené od sebe závorou.

Ve dnech osvobozování Karlových Varů sovětskou armádou proběhla také velice zajímavá událost. Jak již víme z předchozích odstavců, Američané dorazili dávno před Sověty a Loketsko, tedy včetně Jalového Dvora, spravovali Američané z dodnes fungujícího Loketského hotelu Bílý Kůň. Sověti po obsazení Karlových Varů v euforii pozapomněli na demarkační linii a vyrazili směrem na Loket směrem k Američanům. Dokonce stihli obsadit Hory a chtěli pokračovat dále. Američané si porušení demarkační linie ovšem nenechali líbit a ve všeobecném zmatku urgovali Sověty, aby urychleně stáhli své jednotky zpět za Chebský most. K žádné roztržce naštěstí nedošlo, sovětští vojáci se zastavili těšně před Jalovým Dvorem a rozložení sil se ustálilo přesně podle demarkační linie.

Bez zajímavosti určitě také není to, že americká armáda nikdy nevstoupila do Karlových Varů, ve městě již od 8. května pouze projížděly předsunuté hlídky a očekávaly příjezd rudé armády, ani poté se do Karlových Varů americká armáda nevydala a soustřeďovala se kolem Lokte, tedy i na Jalovém Dvoře.

V souvislosti s demarkační linií je Jalový Dvůr historiky zmiňován vůbec nejvíce a možná poprvé v dějinách ho historikové ve svých výstupech neignorují a tato skutečnost a název Jalového Dvora se dostal i do obecného povědomí (v odborných kruzích především).

Těsně před příchodem rudé armády se co nejvíce především německých vojáků snažilo uprchnout nejlépe do Německa, nebo alespoň do americké zóny. Výjezdová cesta z Karlových Varů směrem na Cheb se naprosto ucpala prchajícími Němci. V těchto letech vedla cesta do Chebu přes Hory a Jalový Dvůr. V Horách, tedy americké nárazníkové zóně, se kolona Němců ucpala a dále proudila velice pomalu.

Dodnes existují velice cenné záběry amerických kameramanů z těchto poválečných zmatků. Na jednom ze záběrů lze dokonce vidět dodnes stojící hrázděný statek v horách č. p. 1.

Američané na polích kolem Hor vytvořili obrovský takzvaný separační tábor, kde koncetrovali Němce (jaká to ironie osudu) čekající na povolení k odchodu. Američané se snažili všechny kontrolovat a identifikovat, aby jim neproklouzl žádný válečný zločinec nebo vysoko postavený nacista. Podmínky v těchto táborech byly oproti sovětské zóně velmi dobré, Američané měli velmi dobře zajištěné zásobování a snažili se lidi alespoň základně nakrmit. To samé ovšem platilo i o lidech žijících v obcích osvobozených Američany, dostávali do té doby naprosto nevídané konzervy a vyjímečně také nějakou čokoládu či žvýkačku. V řadě domů na západě Čech vydržely konzervy řadu let, přičemž po tom, co lidi po roce 1948 čekalo, představovaly velmi vítanou komoditu. Některé konzervy vydržely až do 90. let a údajně zůstaly stále poživatelné.

 

Proč název Kaltenhof?

Původní německý název Jalového Dvora vyvolává také samé otázky. V doslovném překladu znamená „kalten Hof“ „studený dvůr“. Vidíme tedy že slovo hof - dvůr působilo již v německém názvu. Pochopitelně způsob vzniku tohoto jména není doložený a zcela jistě se nám ho již nikdy nepodaří vědecky ověřit. Na druhou stranu název studený dvůr řekl bych i odpovídá realitě. Jalový Dvůr se nachází, při porovnání s okolím, v poměrně vysoké nadmořské výšce a opravdu pravidelně na něm bývá chladněji, než v okolních obcích.

Podle pana Jaroslava Fikara, který sepsal velice zajímavé pojednání o historii Hor, se název Jalového Dvora transformoval z původního Kalte Herberich na Galtenhof a nakonec právě na Kaltenhof. Vidíme tedy, že slovo studený (kalt) figurovalo v názvu již od počátku a pravděpodobně se jednalo o charakteristickou vlastnost zdejší osady. Nikdy zde nebyly dobré podmínky pro zemědělství a z velké části to způsobovalo a dodnes způsobuje právě studené klima.

 

Pár slov závěrem

Do světové historie se „Jalovák“ zapsal mnoha  způsoby. Je důležité si tyto mikrodějiny připomínat a nezapomínat na ně, vždyť které dějiny se nás dotýkají bezprostředněji, než dějiny místa, ve kterém žijeme?

Snad alespoň trochu pomůže i tento text a dějiny nejen Jalového Dvora nikdy neupadnou do zapomnění.

Radek Goubej

Závěrem ještě několik historických fotografií a mapek:

Fotografie ze serpentin (tedy na cestě z Jalového Dvora do Lokte). Vidíme nádherný pohled na Loučky a porcelánku Rudolf Kämpf.

 

Proslulá restaurace na Jalovém Dvoře, kde se pravděpodobně stavil A. Hitler na oběd. Obě zdější restaurace (K. Foster a Na Výsluní) prosluly jako příjemné zastávky na trase Loket - Karlovy Vary.

Stejná restaurace zevnitř.

 

Oblast kolem Jalového Dvora v 19. století. Kaltenhof se nachází zhruba uprostřed mapky.

Současná mapa stejné oblasti.