Dne 25. 4. 2020, tedy v době vrcholící pandemie jsem se konečně po dlouhé době odhodlal na výlet do Hrozňatova u Chebu. Toto místo mě již delší dobu fascinovalo pouhým pohledem do mapy, leží totiž téměř na česko-bavorské hranici a je podivuhodné, že uteklo naprosté zkáze a zániku podobně jako jiná místa, která se znenadání ocitly nedaleko přísně střežené (nutno podotknout, že pouze z jedné strany) imaginární hranice mezi východem a západem.
Absurdita této hranice se v bavorsko-českém pohraničí ukazuje snad ještě jasněji než kdekoliv jinde (rakousko-česká hranice s ní zdatně soupeří). Z bavorské strany hranice můžeme vidět rozesetá malá sídla a vesničky, z nichž některé se nachází přímo na hranici, v zemi, kde hranici nikdo nestřežil směrem ven, evidentně nikdo nechtěl utíkat do „socialistického ráje“ na východě, a i kdyby někdo chtěl, ze západní strany by mu určitě nikdo nebránil. To na české straně hranice vidíme vylidněnou krajinu, která pamatuje nehezkou historii a působí v kontrastu s bavorskou stranou velice zvláštně. Zvláštněji o to více, že po staletí se v těchto končinách hranice prakticky neřešila a nezáleželo na tom, zda vesnička leží na české, či bavorské straně. Jednalo se o tutéž krajinu, s velmi silnými vzájemnými vazbami a pouze se každá část zpovídala jinému králi.
Hrozňatov působí velice zvláštně, genius locci této obce je neuvěřitelně osobitý a ambivalentní, myslím si, že moc podobných míst bychom v Česku nenašli. Při příjezdu do obce směrem od Slapan vjíždíme do údolí potoka mezi skálami, přičemž celé okolí stoupá do kopce, poté co projedeme pod skalami, přijíždíme k hradu, který málem podlehl zkáze, a obec se následně roztahuje do okolních kopců, včetně kopců směrem k bavorské hranici, která je odsud co by člověk kamenem dohodil. Nad obcí směrem do vnitrozemí se rozprostírá pradávné poutní místo Mario Loretta, které před mnoha staletími záměrně vybrali chebští páni právě zde. Z tohoto místa se nám nabízí impozantní výhled směrem na Slavkovský les a také na Chebskou pánev a částečně na Krušné hory.
Právě u poutního místa zanechávám mé vozidlo a vydávám se dolů do Hrozňatova a posléze opět do kopce, tentokrát ovšem směrem do Bavorska. Celou dobu mě provází vskutku zvláštní pocit, představuji si, co museli lidé prožívat za dob železné opony. Hranice jsou uzavřeny kvůli koronaviru, vím, že se jedná o dočasné opatření a brzy se vše vrátí do normálu, kdy budeme moci kdykoliv svobodně překračovat hranice a tyto historické konotace nebudou příliš na místě, přesto se mi podivné myšlenky neustále navrací do hlavy a já se jich po celou cestu nemohu zbavit.
Putuji podél hranice, na místech, kde stával plot s ostnatým drátem, dojdu na dohled ke Slapanům, podivné místo, vidím přímo bývalou budovu hraniční roty, překročím řeku Odru přes polorozpadlý mostík, nyní stojím přímo v hloubi kdysi přísně střežené zóny. Procházím přes zelenou turistickou stezku, nyní jdu přímo po hranici, sem už nechodili skoro ani pohraničníci, stačilo by udělat krok a vstoupím do Bavorska, ostatně SMS zpráva mě v Německu přivítala již dávno. Na této stezce lze vidět už jen Bavorsko, českou stranu kryjí stromy, nabízí se mi pohled na Egerteich, na jeho pár domečků a kdybych chtěl emigrovat, stačilo by udělat jeden krok. Naštěstí nežiju v takové době, ostatně na toto místo bych se v žádném případě v době železné opony živý nedostal (STB odchytávala lidi snažící se o útěk již na chebském nádraží, tedy několik kilometrů vzdušnou čarou odsud) a koronavirový zákaz vycestování je určitě jen dočasný.
Po krátké době dojdu na známou silnici vedoucí od Svatého kříže směrem na Waldsassen, bavorské město velmi spjaté s Čechy a Chebem, než tuto tradici přerušila železná opona. Po této silnici se vydávám přímo k hraničnímu přechodu. Na obvykle velmi frekventované cestě neprojede jediné auto, mohly bych si doprostřed cesty klidně sednout a nějakou dobu tam pobýt. Na hranici vidím proč, silnici zatarasuje nekompromisně policejní auto, přechod je uzavřen. V té době šlo překročit hranici jedině skrz dva hraniční přechody kraji Pomezí nad Ohří nedaleko odsud a přes Vojtanov, bez povolení nikoho státní moc nepustila.
U Svatého kříže ještě navštívím památník železné opony (jak ironické, že?) a odcházím stejnou cestou zpět směrem na Slapany. V hlavě spousta nepříjemných myšlenek, ale i radost, že jsem se na cestu vydal, určitě na ni nezapomenu. Ve Slapanech procházím po torzu bývalé železnice Cheb - Waldsassen, která padla také za oběť železné oponě. Dnes zde stojí cyklostezka, za Slapany je přehrazena červenou páskou a ocelovým plotem, aby bylo opravdu jasno, že směrem dále do Bavorska se rozhodně nesmí pokračovat, plot obejdu, přišel jsem totiž z hloubky hraničního území, z druhé strany plotu. A po silnici pokračuji podél řeky Odry do Hrozňatova. Cestou míjím kamenný lom a zároveň si říkám, jak je zdejší krajina zvláštní a fascinujcí, zároveň však nádherná a divoká, a to stojím pár kilometrů od Chebu, na poměry Karlovarského kraje velkého města (2. největší).
Přicházím zpět do Hrozňatova, opět mě zaráží zvláštní atmosféra této obce, vystoupám kolem místního hradu a od Mario Loretta vyrážím po úzkých silničkách, vysídlenou krajinou směrem na Mýtinu a další zaniklé obce, chci si to tu ještě pořádně prohlédnout, určitě se do těchto končin vrátím, ostatně nežiju daleko a stojí to za to.
 |
Lavičky přátelství na hranici , teď budou asi chvíli nevyužité
|
 |
Hraniční kámen, pole už je bavorské
|
 |
Na to pole už správně nesmím, ostatně Česko zakazuje vycestovat, Bavorsko zakazuje vstup na své území
|
 |
Sloupek v německých barvách vzytčili Bavoři
|
 |
Teď porušuji zákaz vycestování, stojím totiž na bavorské cestě
|
 |
Kříž už stojí v Bavorsku
|
 |
Cyklostezka je uzavřena!
|
 |
| Polorozpadlý mostík přes Odravu v hloubi železné opony, v pozadí Slapany, obec pohraničníků |
 |
I takto se uzavíraly cyklostezky směrem do jiné země
|
 |
Památka na železniční trať Cheb - Waldsassen
|
 |
Pozůstatek železniční trati Cheb - Waldsassen
|
 |
Prázdná silnice u Svatého kříže
|
 |
Prázdná silnice u Svatého kříže
|
 |
Prázdná silnice u Svatého kříže
|
 |
Prázdná silnice u Svatého kříže
|
 |
Uzavřený hraniční přechod Svatý kříž, v zadu stojí policejní auto hlídající hranici.
|
 |
| Hrozňatov |
 |
Hrad v Hrozňatově
|
 |
Památník železné opony - Svatý kříž.
|
 |
| Tudy jsem šel. Ze železné opony v Karlovarském kraji toho zbývá ještě hodně k prozkoumání, v příštím díle se podíváme opět na další kus bývalého hermeticky uzavřeného území |
Komentáře
Okomentovat