Karlovarský kraj - periferie v centru Evropy

Dne 25. 4. 2020, tedy v době vrcholící pandemie jsem se konečně po dlouhé době odhodlal na výlet do Hrozňatova u Chebu. Toto místo mě již delší dobu fascinovalo pouhým pohledem do mapy, leží totiž téměř na česko-bavorské hranici a je podivuhodné, že uteklo naprosté zkáze a zániku podobně jako jiná místa, která se znenadání ocitly nedaleko přísně střežené (nutno podotknout, že pouze z jedné strany) imaginární hranice mezi východem a západem. Absurdita této hranice se v bavorsko-českém pohraničí ukazuje snad ještě jasněji než kdekoliv jinde (rakousko-česká hranice s ní zdatně soupeří). Z bavorské strany hranice můžeme vidět rozesetá malá sídla a vesničky, z nichž některé se nachází přímo na hranici, v zemi, kde hranici nikdo nestřežil směrem ven, evidentně nikdo nechtěl utíkat do „socialistického ráje“ na východě, a i kdyby někdo chtěl, ze západní strany by mu určitě nikdo nebránil. To na české straně hranice vidíme vylidněnou krajinu, která pamatuje nehezkou historii a působí v kontra...

poznámka autora: článek byl napsán v dubnu 2020 Ocitáme se uprostřed koronavirové pandemie, která zasáhla celý svět. Virus se rozšířil prvotně v Číně, následně se přesouvá do Evropy. První masivně zasaženou zemí je Itálie. Virus se dále nezadržitelně šíří, státy si vzájemně bezprecedentně uzavírají hranice. V mnoha lidech nastalé masivní hraniční kontroly a pro běžného občana téměř nemožnost přejít hranice evokují návrat Železné opony. Mezi tyto lidi patřím i já. Ne že bych se obával nové totality (minimálně v dohledné době určitě ne), ovšem v hlavě uzavření hranic vyvolává ne příliš příjemné myšlenky. Pamatuji si na vyhlášení hermetického uzavření České republiky, kdy bylo zakázáno dokonce i vycestovat ze země. Na ten nepříjemný svíravý pocit asi nikdy nezapomenu. Říkám si, co asi museli prožívat lidé při oznámení podepsání Mnichovské dohody? Při mrazivém „Vítězném únoru“? Nebo při sovětské okupaci v roce 1968? Jak může s člověkem takto zamávat poměrně logické opatření v době nejv...

Na úpatí tajemného Slavkovského lesa, nedaleko královského města Loket a na cestě z Karlových Varů dále na západ, nachází se malá vesnice, či spíše osada s pozoruhodným příběhem - Jalový Dvůr. Osada se rozhléhá na samotném okraji katastru města Nového Sedla a zdánlivě do tohoto města ani nepatří. Dnes je tato osada součástí Louček, které se v historii poměrně dlouho pyšnily samostatností, přičemž nyní patří také pod Nové Sedlo. Ovšem nebylo tomu vždy tak, Jalový Dvůr (lidově „ Jalovák “ ), svým původním německým názvem Kaltenhof, patřil v různých obdobích historie buď Lokti (Elbogen), Horám (Horn, Hornisberch, Hornaberg), zmíněným samostatným Loučkám (Grünlass) a nebo, jak je to právě nyní, Novému Sedlu (Neusattl). Kaltenhof zcela jistě nebyl obyčejnou zapadlou vesničkou, osada ležela ve víru dění, nacházela se na exponované císařské obchodní stezce Karlovy Vary (Carlsbad) – Loket (Elbogen) – Sokolov (Falkenau) – Cheb (Eger) , nedaleko, až do 19. století nejvýznamnějšího města v širém ...

Karlovarský kraj zažil velmi bouřlivou historii. V pravěku byl osídlen pravděpodobně nejprve Kelty a chvíli Germány, aby kraj následně na dlouhá léta osídlili Slované. Ti se dostali pod nadvládu Přemyslovců a tak vznikl základ dnešního českého státu. Následně od středověku probíhalo intenzivní osidlování Němci, což v pozdějších dobách vygradovalo v početnou německy mluvící menšinu na území Karlovarského kraje. Situaci ještě více změnila germanizace za dob Rakouska-Uherska, kdy byla spousta Čechů nucena užívat výhradně německý jazyk. V oblastech Čech, kde žili převážně Češi, se čeština udržela jako místní komunikační prostředek, avšak na území Karlovarského kraje, vzhledem ke složení obyvatelstva, již nezbylo moc příležitostí k užívání češtiny. Po vyhlášení Československa byla čeština vrácena jako úřední jazyk na celém území a zdejší, nyní už německy hovořící, většinu stát naprosto ignoroval nejenom z jazykového hlediska. To vygradovalo na konci třicátýc...